Jak může vypadat učení, které propojuje příběhy, místo i vlastní zážitek? Odpověď nabídla nedávná výprava žáků první třídy, kteří se vydali za poznáním místních pověstí přímo do terénu.

Celé putování začalo ve třídě, kde si děti vyslechly poutavou pověst o loupežnících z Deblína z knihy Pověsti a příběhy z Podhorácka. Příběh v nich vzbudil zvědavost a chuť zjistit víc – a právě to bylo cílem další části programu.

Žáci se následně vydali do Porta coeli v Předklášteří, kde navštívili výstavu věnovanou regionálním pověstem. Interaktivní formou se zde seznámili s dalšími příběhy z kraje a vyzkoušeli si různé aktivity, které jim pomohly lépe pochopit dobu i život lidí, o nichž pověsti vyprávějí.

Vyvrcholením celého programu byla výprava do okolní krajiny. Děti se vydaly hledat místo, kde mohl kdysi stát rozpadlý hrad v Deblíně, údajné sídlo loupežníků, a také lokalitu zvanou „Na Stráži“, která je v jedné z pověstí zmiňována. Podle připravených indicií se snažily tato místa objevit, což se ukázalo jako zábavná i dobrodružná výzva.

Cesta však nebyla jen o hledání. Mnohé děti zaujala samotná krajina – voda stojící přes cestu, pozorování přírody nebo objevování kamenů, které podle jejich představ mohly pocházet z dávných dob, možná dokonce z dávného hradu. Dětská fantazie pracovala naplno a obyčejné kameny se tak rázem stávaly historickými poklady.

Nechyběly ani nečekané objevy ze současnosti. Pozornost vzbudil například nález mrtvého hada, pravděpodobně užovky obojkové – i když, jak samy děti poznamenaly, kdo ví.

Celá akce ukázala, že učení nemusí probíhat jen ve školních lavicích. Propojení příběhů, konkrétního místa a vlastního prožitku pomáhá dětem lépe porozumět světu kolem sebe a zároveň v nich probouzí přirozenou zvídavost. A právě to je jedním z hlavních cílů místně zakotveného učení.