V pátek 18. února 2022 jsme původně naplánované bruslení vyměnili za naučnou stezku. Sejít se společně u hřbitova nám dalo trochu práce, ale nakonec s k nám přidala i poslední posila, která bydlí nedaleko, a všichni společně jsme mohli vyrazit.

Najít 1. stanoviště a správně umístit části šípkového keře podle ročních období bylo snadné. Ale budou všechna stanoviště jednoduchá? Hned 2. stanoviště se ukázalo mnohem obtížnější. Vlastně paní učitelka ho udělala obtížné. Nejprve si děti stanoviště s názvem „život stromu“ pozorně prohlédly a diskutovaly o tom, co vše vidí. Pak si měly pozorně a mlčky na 30 s vše prohlédnout. Poté se otočily zády a hádaly, jaká zvířata a rostliny na obrázku viděly.

Další stanoviště se dětem opravdu moc líbilo. Část dětí pomocí lan spojovala predátora s jeho kořistí a druhá část stála za naučným panelem a kontrolovala správné řešení. To bylo radosti, když vše bylo na správném místě.

Další část naučné stezky vedla do příkrého kopce. A tam na děti čekala další výzva – spadané kmeny stromů. Některé děti se zpočátku trochu lekly, ale když viděly spolužáky, jak hbitě přelézají, hned se do přelézání pustily také. Úzká stezka nás dovedla až téměř na rozcestí, před kterým stálo další stanoviště. A to si děti opravdu užily. Hledání smrkových a borových šišek, kamínků, mechu i lesní hrabanky v okolním lese je nadchlo. Běhání po lese je prostě paráda.

Malá svačina na rozcestí a k tomu další stanoviště. Víte, kde spí jezevec v zimě? A že je velmi čistotný? Děti pobavilo, že má zvláštní noru, kterou používá jako záchod.

A teď už hurá na rozhlednu. Pár stovek metrů a k tomu ještě 4 stanoviště. Na tom prvním si děti vyzkoušely přiřadit rostlinu k jejímu plodu. Zjistily jsme však, že můžeme okénka využít i jinak. Přiřazovaly jsme děti do okének. Kuk! A fotka je na světě.

Další stanoviště před vrcholem bylo snadné. Určit stopu ke zvířátku už jsme se učily v minulém školním roce a prakticky jsme si také vyzkoušely v zimě při venkovní výuce v lese. Nakonec si děti prohlédly mraveniště, bylo namalované a veliké a hodně zajímavé, poskládaly některá lesní zvířátka (např. rejska, červenku, jezevce, žluťáska atd.) a zasloužená odměna – rozhledna Klucanina je tu.

Na vrcholu se děti občerstvily a už opět prozkoumávaly okolí. Jak daleko doskočíš? Jako žába, liška? Skočit daleko jako žába bylo snadné, ale jako liška? To už bylo obtížnější.

A co se děti naučily? Leuška porovnávala stopy zvířat – divoké prase má stopy větší než srnka. Katuška nám připomněla pravidla chování v lese – neodhazuj odpadky, nedělej hluk a nenič přírodu! Nelinka si zapamatovala, že sova jí myšky, pavouk motýly a liška žáby. Šíma kreslil stropy zvířátek a Štěpi si pamatuje, že beruška je slunéčko sedmitečné.  Adama zaujal roháč, který žije v lese. Žeňka se dozvěděl o novém druhu motýla, který se jmenuje žluťásek řešetlákový. Toník si nakreslil stanoviště ze života stromu a zaujaly ho turistické značky, které nás dovedly až na vrchol.

Ve škole jsme se k našim zážitkům z naučné stezky vrátily. Děti si nakreslily velkého motýla, do kterého umístily informace, které si zapamatovaly a také napsaly, jak se jim učení venku líbilo. A co napsaly? Martínek – líbilo se mi, že jsem po cestě plnil různé úkoly, většina dětí napsala, že se jim líbilo vše a Kryštůfek byl nadšený, že jsme se potkaly se žáky z 2. ročníku naší školy, kde má svého bratrance.