Naše prosincová výprava do lesa měla jako hlavní cíl nadělit něco dobrého zvířátkům. Přečetli jsme si z knížky, jak naděloval skřítek Rozekvítek a seznámili se s různými zvířecími stopami. Dnes jsme zkrátka nečetli ze slabikáře, ale ze sněhu. A že jsme si početli! Zjistili jsme, že v lese to opravdu žije, našli jsme místo, kde se křížila spousta zvířecích cestiček a tam jsme umístili zvířecí dobrůtky. Ani my jsme nepřišli zkrátka a mlsali „šípkovou marmeládu“ z přemrzlých šípků. Abyste nám věřili a také se trochu poučili, přidáváme fotografie… Přidejte se také a jděte k šípku – pardon: do lesa!