Hádej, hádej, hadači …. i tak by mohlo začít naše první společné prvňácké divadlení. Začalo trošku jinak, ale hádanky v něm také nechyběly. Námětem divadélka byla PO-HÁ-D-KA, kde každá slabika a písmeno dostaly svůj význam – po jako pohádka, há jako hádanky, d jako dort a ka jako kamarádi. A to vše a ještě více čekalo nejen na rodiče, ale i kamarády z mateřských školek, první i druhých tříd.

Vše ovšem začalo mnohem dříve kreslením kulis, rozdělením rolí a učením textů. Společný nácvik byl poměrně rychlý, ale bez pomoci paní vychovatelky Hanky a asistentky Katky by určitě nebyl tak skvělý. Nejdůležitější bylo pro nás učit se ze svých chyb. Jako například mluvit srozumitelně, nahlas, dívat se na diváky a nezapomenout vše okořenit krásným úsměvem (i když někdy bezzubým).

A na závěr také ocenění a malá reflexe ve třídě. Děti nejvíce ocenily, že se jim dařilo mluvit nahlas a moc se nestydět. Rodiče odměnili své děti velkým potleskem za jejich odvahu, pečlivou přípravu a také dortíky, které jsme upekli stejně jako pejsek a kočička.