Třídní výlet 9. třídy
Autor příspěvku: Pavlína Rohanová
Letos jsme se v rámci třídního výletu vydali až do dalekého Ústeckého kraje. Rozhodli jsme se totiž, že týden vyhrazený na třídní výlety využijeme naplno, a když už se jedná o téměř poslední strávené chvíle, chceme být spolu co nejvíce. Zároveň jsme spojili příjemné s užitečným. Delší dobu jsme totiž měli v plánu navštívit Památník Terezín a jednodenní výlet by byl nejen nákladný, ale také velmi časově i fyzicky náročný.
Naše putování jsme započali v Tišnově, odkud jsme přes Kolín a Litoměřice doputovali až do místa našeho ubytování – malé, ale malebné vísky s názvem Třebušín. Bydleli jsme v nenápadném zámečku, který ještě v 90. letech sloužil jako zámecký hotel. Zvenku zámek působil poměrně skromným dojmem, ovšem poté, co jsme se ubytovali, jsme zjistili, že jeho prostory jsou velkorysé, a to jak vnitřní, tak vnější v podobě zámeckých zahrad. Byli jsme ubytování ve dvou až čtyřlůžkových pokojích s vlastním sociálním zařízením, což jsme velmi uvítali.
Po pěti hodinách cesty jsme si v klidu vybalili, osvěžili se a odpoledne jsme vyrazili na krátký pěší výlet na zříceninu hradu Kalich, který se nachází v nadmořské výšce 523 m n. m. Ten nechal roku 1423 vystavět samotný Jan Žižka z Trocnova. Tato tvrz byla jediným Žižkovým soukromým majetkem. Po jeho smrti byl hrad několikrát dobyt a od konce 15. století začal chátrat. V 19. století se objevily snahy o jeho obnovu, ty se ale bohužel nevyplnily, a tak dále chátral až do dnešní podoby. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Večeři měli v režii deváťáci. K její přípravě měli k dispozici prostory vskutku královské. Naplánovali si špagety s rajčatovou omáčkou, a jelikož samoobsluhu jsme měli k dispozici přímo ve vsi, navíc hned naproti zámku, vše potřebné jsme si nakoupili až na místě. Večeře se podávala venku a moc jsme si pochutnali. Pak už jsme si jen užívali sebe navzájem, hráli deskové hry, povídali si a poměrně brzy jsme ulehli do zámeckých postelí.
Ráno jsme si každý individuálně nakoupili snídaně v již zmiňované blízké samoobsluze, nachystali jsme si svačiny a mohli jsme vyrazit na pěší výlet do čtrnáct kilometrů vzdálené vsi s názvem Zubrnice, kde se nachází nejmladší skanzen v České republice. Cesta byla velmi náročná, protože bylo velké teplo, navíc jsme zdolávali jeden kopec za druhým. Prohlídka skanzenu tak byla vítaným, ale poněkud náročným cílem. Nejvíc jsme si užili prohlídku zdejší bývalé školy, jelikož jsme si mohli konečně sednout. Po prohlídce jsme nasedli na autobus a opět se dopravili do Třebušína. Byli jsme tak unavení, že jsme si po příjezdu všichni do jednoho dali rychlou sprchu a na tři hodiny zalehli do peřin.
Večer na nás čekala odměna v podobě domácí pizzy. Michal se totiž už po příjezdu z výletu obětoval a z posledních sil zadělal na těsto. Večer jsme si pak každý nebo ve dvojici svou pizzu ozdobili dobrotami, které máme rádi, a s chutí jsme do sebe nasoukali půlku pizzy (někteří jednu celou nebo více 🙂 ).
Předposlední den jsme vyrazili (tentokrát už rovnou autobusem) do Terezína. Tam jsme nejprve navštívili tzv. Malou pevnost Terezín. V době první světové války zde byl vězněn srbský student Gavrilo Princip, člověk, který v Sarajevu zastřelil následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda D’Este a jeho choť Žofii. Tento čin se stal záminkou k vypuknutí první světové války. Nicméně Malá pevnost se do našich dějin nechvalně vepsala jako věznice gestapa. Zde byli vězněni a mučeni zejména čeští vlastenci a členové ilegálního odboje. Poté jsme se přesunuli do prostor tzv. Velké pevnosti, která v době druhé světové války sloužila jako židovské ghetto poté, co byli všichni původní obyvatelé nuceně vystěhováni a do prostor města byli dopravováni a zavíráni nejprve židé z protektorátu a později z celé Evropy. Ghetto sloužilo jako tzv. tranzitní tábor – bylo přestupní stanicí před cestou na východ, tedy na téměř jistou smrt.
Tento výlet nás velmi vyčerpal nejen psychicky, ale také fyzicky. Bylo totiž velmi dusno, a tak jsme opakovali scénář předchozího odpoledne – sprcha a peřiny. Večer jsme velmi uvítali, že nám z předchozího dne zbylo kynuté těsto. Část zájemců povečeřela opět pizzu, druhá část si pochutnala na povidlových knedlících.
V pátek jsme si pobalili věci, uklidili ubytování a vyrazili na dlouhou cestu. Myslím, že nemluvím jen za sebe, když napíšu, že jsme si výlet velmi užili. Hodně jsme se toho o sobě samých i sobě navzájem dozvěděli a trochu nás mrzí, že takto pohromadě a na delší dobu jsme se sešli už naposled. Nezbývá nám, než si slíbit, že se budeme snažit být i nadále v kontaktu.