Marná sláva činnostní učení žáků je to nejlepší k rozvíjení jejich měkkých dovedností a kreativity. A tak vznikla koncepce druhostupňových center aktivit v hodinách chemie. A jak taková centra vypadají? Žáky jsme rozlosovali do tří skupin, ve kterých si následně zvolili šéfa. Žákům pak byla představena náplň tří center, ve kterých se v průběhu dalších šesti vyuč. hodin vystřídaly všechny skupiny. V každém centru strávila skupina dvě vyuč. hodiny, během kterých plnila zadaný úkol. Popis jednotlivých center samozřejmě obsahoval také kritéria práce a hodnocení a nesměl chybět cíl.

V 1. CENTRU VÝSTAVBY ELEKTRÁRNY žáci vyráběli model elektrárny, kterou si vylosovali. Cílem dvouhodinovky byl postavený model elektrárny a základní znalost jejího fungování.

Ve 2. CENTRU DISTRIBUCE ELEKTŘINY si žáci vyzkoušeli  simulaci řízení elektrizační soustavy sestavené z různých energetických zdrojů pomocí energetické hry Enermix. Podílu jednotlivých typů zdrojů se říká „energetický mix“ a není vůbec jednoduché jej správně sestavit. Na jeho složení závisí také složitost práce centrálního dispečinku elektrizační soustavy, který ve dne v noci reguluje výkon těchto zdrojů, aby zajistil důležitý balanc mezi výrobou a spotřebou. Cílem bylo uvědomit si, že se různé zdroje elektrické energie liší nejen palivem a výkonem, ale i možnostmi regulace. Žáci tedy řešili v jakém pořadí jednotlivé zdroje zatěžovat, které použít v základním zatížení a které jenom k doladění energetických špiček.

Ve 3. CENTRU VÝVOJE A INOVACÍ žáci dostali za úkol vymyslet a navrhnout  zlepšení místa nebo procesu, tak, aby zlepšili energetickou situaci buď modelové domácnosti nebo většího celku (obce, podniku, kraje) a směřovali k úsporám, výrobě nebo přeměně energie.

Aby žáci měli dostatečné informace, ze kterých by mohli čerpat, zúčastnili jsme se v průběhu center také virtuální prohlídky elektráren, kterou zdarma nabízí ČEZ základním a středním školám. Měli jsme tak příležitost nahlédnou na místa, kam se běžně člověk nemá příležitost podívat. 

Po skončení každé dvouhodinovky odprezentovaly jednotlivé skupiny výsledky své práce a v rámci sebehodnocení a vzájemného hodnocení si na základě daných kritérií žáci navrhli svoji známku. Nejednou vyvstala zajímavá diskuze, která odhalila, jak je důležitá komunikace a jak odlišné vnímání situací může ovlivnit hodnocení. 

V závěrečném shrnutí měli žáci odpovědět na tři otázky: Co ses naučil/zjistil nového? Co bylo nejtěžší? Co tě nejvíce zaujalo?

Naučil/zjistil jsem:

… že vymýšlet vynálezy je těžké

…jak pracovat s časem

…jak funguje aplikace Enermix

…pamatovat si poměr elektráren v %

…že se neumím rozhodovat

…princip fungování větrné elektrárny

…komunikovat se spolužákem

…paroplynové elektrárny se dobře regulují

…lepidlo herkules schne fakt dlouho

Nejtěžší bylo:

…vymýšlení inovace

…time management

…mít trpělivost

Odpovědi na otázku, co tě bavilo nejvíc, se samozřejmě lišily dle preferencí a silných stránek jednotlivých žáků. Co nás učitele potěšilo je, že nikdo nenapsal, že ho nebavilo vůbec nic. 🙂