Jak jsem potkal MEGABROUKY!!!!!
Autor příspěvku: Jan Krajčirovič
“Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz. (…) Co se to se mnou stalo? pomyslel si. Nebyl to sen.” Ani pro nás, stejně jako pro Kafkova hrdinu Řehoře Samsu, nebylo setkání s velkým hmyzem snem. Deblínští čtvrťáci a páťáci vyrazili na výstavu MEGABROUCI! Spolu s námi ještě jeli deváťáci, kteří sice také, podobně jako my, mířili do areálu brněnského výstaviště, jejich cílem byl ale Veletrh středních škol v jiném pavilonu.
Už cesta samotná byla dobrodružstvím, naštěstí paní učitelka Pavlíčková, pan učitel Cahel a paní učitelka Musilová neponechali nic náhodě a zařídili vše od posilovacího spoje z Deblína, přes jízdenky na vlak až po vstupenky na akci samotnou.
Po příjezdu na místo a krátké přestávce na svačinu na nás již čekali brouci. Sochy obřích hmyzáků od výtvarníka Michala Olšiaka na první pohled všechny ohromily. Nadšeně jsme obdivovali nádherné detaily těl zvětšeného hmyzu. Nepřijeli jsme však jen kvůli exponátům, přišli jsme se i vzdělávat (samozřejmě tak, aby to děti nepoznaly). Megabrouci, kteří vznikali ve spolupráci s předními českými entomology, krásně posloužili jako výuková pomůcka. Děti zvědavě zkoumaly každý detail hmyzích těl a získané poznatky zaznamenávaly do pracovních listů. Kromě samotných exponátů si návštěvníci mohli vyzkoušet, zda doskočí daleko jako blecha, zvládnout projít pavučinou bez jediného zavadění o pavoučí vlákno, nebo zda dokáží bez upadnutí napodobit “včelí tanec”.
Po prohlédnutí výstavy zbývalo ještě trochu času, proto páťáci vyrazili na procházku po předvánočním Brně. Navštívili i vánoční trhy na Zelném trhu. Po krátkém nákupu vánočních dárků ještě 5. B zavítala cestou na nádraží pod Petrov na jednu z vyhlídek. A co viděli? Inu to, co kdysi popsal Ivan Blatný v jedné své básni:
Na malém nádvoří, schouleném pod Petrovem,
rozlouskl podvečer potichu slupku ech,
ve vzduchu bez poskvrn a lehce fialovém,
v arkádách nad kašnou a u omytých střech.
A pak už nezbývalo než vyrazit zpět. Ani na nádraží se to neobešlo bez dobrodružství, vlak měl malé zpoždění, ale hlavně v pátek odpoledne byl neuvěřitelně plný. Dětem to však nevadilo. Každý si sednul, kam to šlo. Kdo si nemohl sednout, postál v uličce, někteří, co byli nejvíce unavení, se posadili na zem, vytáhli si svačiny a spokojeně ukusovali. Tento výjev pobavil i mnohé spolucestující. V Tišnově se část dětí odpojila, zbytek pokračoval do Deblína. Ani zde dobrodružství nekončilo. V poslední čtvrthodině nás překvapil silný vítr a vydatné sněžení, které děti, jež se vracely do školy na kroužky, proměnilo v dokonalé sněhuláky. Když překročil práh školy poslední žák, sněžení ustalo a vysvitlo sluníčko, které tak ohlásilo, že víkend, na který jsme se tak krásně naladili v Brně, právě začíná.
A jak akci hodnotili samotní účastníci?
„Bylo to skvělé, hodně se mi líbili motýli, ale i ti velcí brouci.“ Kryštof Rybička
„Nejvíc se mi líbil ten mravenec u zrcadla.“ Jana Vyroubalová
„Nejvíc se mi líbilo motýlí křídlo pod mikroskopem.“ Dominik Baláž
„Nejlepší byly preparáty motýlů.“ Antonín Jahorný